Byl to také Macron, kdo se zasloužil o
to, aby vůbec přišlo v úvahu jméno kandidátky na šéfku Evropské komise
Ursuly von der Leyenové. K dobru si může přičíst i to, že všichni
jmenovaní mluví skvěle francouzsky, a to včetně kandidáta na šéfa unijní
diplomacie Španěla Josepa Borella.
Vláda „staré Evropy“
Nominace
Němky, Francouzky, Belgičana a Itala (šéfem europarlamentu se stal
italský socialista David-Maria Sassoli) znamená, že v následujícím
období bude vládnout „stará Evropa“. Ve výběru totiž chybí zástupce
jakéhokoli státu, který do Unie přistoupil po roce 1990. Dosluhující šéf
Evropské rady Donald Tusk doufá, že rovnováhu zajistí alespoň von der
Leyenová – třeba při jmenování vrcholných komisařů. Co se týče rovnováhy
genderové, je Tusk spokojen. Dva důležité posty pravděpodobně obsadí
dvě ženy. „Koneckonců, Evropa je rodu ženského,“ řekl Tusk.
Nový šéf Evropského parlamentu David-Maria Sassoli (frakce S&D).
Výsledek
jednání pro německou premiérku Angelu Merkelovou vyhodnotil list
Financial Times jako remízu. Dokázala se vypořádat s rebelií ve vlastní
evropské lidovecké partaji (EPP) a zajistila místo „své“ ministryni. Je
také příznivě nakloněna Lagardeové. Trable Merkelové ale tkví v domácí
politice.
Německo se formálně zdrželo hlasování poté, co se na
výběru spitzenkandidáta Merkelová nedokázala domluvit se socialistickými
koaličními partnery. Společná shoda na spitzenkandidátech je přitom
jedním z bodů koaliční smlouvy CDU/CSU a SPD.
Zdánlivé španělské vítězství
Mohlo
by se zdát, že prosazení španělského ministra zahraničí a socialisty
Josepa Borrella je pro premiéra stejné vlády Pedra Sáncheze vítězstvím.
Vyvstává ovšem otázka, zda je dvaasedmdesátiletý Borell připraven
vykonávat náročnou práci zahrnující náročné cestování po celém světě.
Borell
loni také zprostředkoval kontroverzní pakt mezi Španělskem a Ruskem o
kybernetické bezpečnosti, na což poukazují někteří východoevropští
diplomaté. Převzetím zahraničního resortu se Sánchez se navíc vzdává
šance umístit socialistu do čela Evropské rady. Pro Sáncheze bylo rovněž
porážkou odmítnutí socialistického kandidáta Franse Timmermanse.
Merkelová měla na rozdíl od něho plán B – von der Leyenovou.
Neúspěch V4 i seveřanů
K
těm, kdo „prohráli“ patří Nizozemci, Dánové i Finové, jimž se žádného
kandidáta prosadit nepodařilo. Porážka se týká i V4. Ačkoli se podařilo
zablokovat jednání o Timmermansovi, nedošlo ani na možnost obsadit post
visegrádským favoritem Michelem Barnierem.
Jednání maďarského premiéra Viktora Orbána (vlevo) a Donalda Tuska.
Viktor
Orbán tvrdí, že podporuje von der Leyenovou, dá se však očekávat, že ta
jeho sympatie opětovat nebude kvůli Orbánově pojetí právního státu.
Stejný odmítavý postoj k neliberálnímu směru, kterým v posledních letech
nabírají státy V4, má i belgický premiér Michel.
Francouzský prezident Emmanuel Macron na summitu EU. | foto: ČTK
Brusel/Praha Čtyři summity a více než 50 hodin vyjednávání. Tak dlouho trvalo, než se evropští lídři dohodli na novém obsazení vrcholných unijních funkcí. Summit přinesl částečně odpověď na otázku, které státy budou v příštích pěti letech v Evropě určovat směr. Objevily se nové tváře, z nichž nejdiskutovanější je kandidátka na šéfku Evropské komise a nynější německá ministryně obrany Ursula von der Leyenová. Od dob Waltera Hallsteina, který byl vůbec prvním předsedou komise, se německý kandidát na tento post nedostal.
